Pozvánka na Metrénský incident březen 18, 2008

Vážení čtenáři,

s potěšením bych Vás pozval na promítání prvního českého fanouškovského filmu. Zhruba před rokem fanoušci pražského star trekového klubu Kontinuum dostalo nápad natočit star trekový film a tím rozvířit téměř stojaté hladiny trekového dění. Promítání již úspěšně proběhlo v Praze, v Brně a teďka se chystá i v Ostravě. Promítání zprostředkoval klub Subspace. Pro všechny fanoušky star treku, sci-fi nebo jenom zvědavce tímto zvu 12.4.2008 v sobotu do kina Vesmír, vstupné je pro veřejnost 60 kč a pro studenty VŠB 40 kč. Začíná se ve 14:00. 

Vejlet do Prahííí říjen 25, 2007

Nazdáár lidííí! Zase po dlouhí době jsem se rozhod, že bych mohl něco chytrejho znetvořit, tak proč se třeba nepodělit o pár zážitků ze školního vejletu do Prahííí.
Celý vejlet jsem rozdělil do několika fází podle nápaditosti nebo náhod, které se nám po cestě velmi často stávaly.

Fáze I: Je třeba načerpat trochu sil

A tak jsme si dali s PV a TR (plavec) sraz v tramvaji ve tři hodiny ráno. Naše první kroky vedly do NonStop Tesco Třebová, kde jsme se pořádně nasnídali a snažili ukrátit trochu volného času, kterej nám zbejval před odjezdem na vlakový stanovistě.

Fáze II: Ouvej, to snad ne

Cesta vlakem byla tak trochu nepohodlná. Sedačky jsou tvrdý a prostoru je málo. Alespoň ten záchod tam maj.

Fáze III: Good morning Prague

A jsme v tý Praze. Posledních pár minut ve vlaku jsme si zpříjemnili máváním baníkovský šály na velkoměstké hillbillies. Na vlakovým nádraží si celá naše skupina musela koupit hodně-denní jízdenky do metra, lokalky a autobusu (nemají trolejbusy cha cha ). Mezitím si náš TS vybral velmi přehledný místo pro první baníkovskou nálepku. Celý úspěch oslavil mocným pokřikem na kolemjdoucí a potleskem. Následovala cesta na ubytovnu někde za Kačerovem. Ubytování proběhlo hladce a nastal boj s pamatkama.

Fáze IV: Tour de sightseeing

Ehm, fáze jak koleno. Židovský město bylo hustýýý.

Fáze V: První rozchod

Naobědvali jsme se v nepříliš levné restauraci, kde se ukázalo jak moc naobtíž zákazníci bývají pro obsluhu (škoda, že si nevzpomenu na název te pizzerie, hned bych ji pomluvil). To bychom to nebyli správní ostraváci abychom se nepodívali do nějaký pražský čajovny. Vlezli jsme do jedný nejmenovaný blízko Staromáku a vystřelili jako střely pryč, ptz jednání se zákazníkem a kvalita farců byla na úrovni prvního pražskýho kina (jednoduchí a krátkí). A tak co s načatým večerem? Naším útočištěm se stala hospůdka blízko našeho temporary-home, kde stáčeli gambáče za 18 kaček (i když desítku) a přítomnej, velmi oblíbenej, stolní fotbálek. Během cesty za zábavou TS našel další umístění pro baníkovskou nálepku na xichtě Matušoviče (v metru). Hospůdku jsme pokřtili prvním pivem na “pajzl”, příjemná obsluha, i když míň příjemný zakouřený prostředí. Někteří silnější jedinci si dali druhý pivo a během následujících několika hodin jsme se dozvěděli kdo je master of table-football. Na internát jsme dorazili značně veselí, ale tuto zásluhu nemělo zádný ze dvou pivo nýbrž několik propařených hodin na fotbálku, kde doslova nervy tekly proudem. … Byli jsme podezřelí, neprávem, z opilectví. Na naší obranu musím říct, že hospodská pajzlu konečně může objednat novou kolu. Ty old schoolový verze skleniček co tam byly najdete už jenom v muzeu of communism. První noc se mi nezdálo vůbec nic.

Fáze VI: Mandy incoming!

Byl to de, kdy nás svou přítomností obšťastníl Mandy. Konečně jsme byli kompletní group of people a rovnýma nohama skočili do dobrodružství.

Fáze VII: Národní theatre

Říkám Wow. První návštěva ND. Trošku se mi ta budova nelíbila. Byli jsme předurčeni shlédnout tří hodinové představení Cyrana z Bergeracu. První dějství bylo odpočinkové, takže si nikdo nepamatuje o co v něm šlo. Herci zřejmě vytušili , že nudí, tak občas hodili nějakou petardu nebo vystřelili ze středověkejch bambitek. Mandy si všimnul, že si ho všímá blonďatá slečna. Já si všimnul, že bez brejlí bych ze čtvrtého patra viděl na jevišti houby. O přestávce jsme zlezli z (povrchu dolů) vokouknout základy ND. Šáhli jsme si na Oskara (základní šutr z odněkud kolem nás) a Mandy si pořádně prohlídnul blonďatou slečnu. Zpátky na místech se mi podařilo Mandyho s pomocí TS vyhecovat aby si za tajemnou slečnou zašel vybojovat telefonní numero. Na konci představení si telefonní numero vybojoval.

Fáze VIII: Nuda v Praze

Nuda v Praze začíná po divadle a abychom nebyli podezřelí vynechali jsme návštevu pajzlu. Skončili jsme na Smíchově, na Arbesově náměstí. Nacházejí se tam asi čtyři čínský restaurace a musím vám vřele doporučit restauraci Červené Jablko (kde jsme před divadlem vobědvali). Konečně jsme našli suprovou čajku Bílý Jeřáb. Konečně se vukázalo kdo je v týhle republice pánem a vyhodili jsme dva anglány z místa pro čtyři, aby se nás tam šest mohlo nacpat. Čajovná má velikej sortiment čajů a hlavolamů. Po tý čajce jsme zamířili domů. Po cestě, která byla vesela jako předchozí noc, jsme si dali sázku se vyfotit s co nejvíce pěknejma slečnama co potkáme (viz fotoalbum).

Fáze IX: Neděle-a se nic

Bylo třeba do toho prásknout a v den největšího volna jsme se začali fotit se slečnama, bezdomovcama a v neposlední řadě afro-američanama. Plavec nám ukázal jak se správně žebrá a udělal rozhodčího ve srážce dvou homeless individuí. Dokonce se mi podařilo udělat z vobyčejný housky filmovou star a sportovce najednou, když jsme ji společně s PV pouštěli po eskalátorech v metru na Karlovým náměstí.

Fáze X: Seznamovací jeřáb

Čajovna Bílý jeřáb se stala častým místem našeho výskytu. Při platbě jsem si povšimnul free vzorku origami skládačky, jeřába. Ihned jsem jeden tajně zcizil, že vymyslím nějakou čertovinu. Mělo to bejt něco voriginálního. A po seznamovacím rituálu mandyho mě napadlo si udělat ’seznamovacího jeřába’. V podstatě nejde o nic zvláštního. Na spodní stranu jeřába jsem docela nešikovně napsal svý jméno a telefonní numero a rozhodl se ho darovat nejkrásnější (dle mýho vkusu) holce v Praze.

Fáze XI: Apple Store

V Praze je Apple Store!!! Ihned jsem zburcoval irish citizen PP aby mi nějak upřesnil kde se to vono nachází. A vono ejhle na Andělu, což je kousek od chinese restaurace a čajky Bílej jeřáb. Jelikož jsem si vzpomněl v neděli musel jsem počkat do pondělí. A v pondělí nastal okamžik O. Společně s PV (protože mandyho a TS jsme ztratili na lince C) jsme vyrazili do Apple Storu. V tom se udála dlouho očekavaná chvíle a já našel majitelku pro trochu pomačkanýho jeřábka. PV mě ujišťoval, že není hezká, ale mý srdce tálo nad pohledem na tuto brunetku, těžko říct jak vysokou, ptz seděla, čtoucí knížku na straně tři. Trpělivě jsem vyčkal na příjezd vlaku do naší cílový stanice. Oslovil chvějíce tuto krásnou neznámou a nejpevnějším hlasem, jehož jsem byl schopen, daroval jeřába. Vykulila na mě svý krásný hnědý voči a divila se proč zrovna vona. Vysvětlil jsem, že mi to příjde jako nejlepší nápad dát ho přímo ji. Tuším, že se trochu pousmála a to bylo naposled, co jsem viděl tu mírně pihovanou tvář, doufajíc, že si všimne numera a vozve se. … Zatím se nevozvala … Anyway, dorazili jsme do Apple Storu a já začal slintat nad macbooky, mac mini, ipody a všým možným. Bylo to nejkrásnějších vosum minut v Apple světě. Pak už následovala poslední návštěva chinese restaurantu a bílejho jeřába, kde jsem se místnímu čajmenovi pochlubil mým skutkem a na památku mýho skutku jsem si přivlastnil dalšího, úplně stejnýho, jeřábka.

Fáze XII: Goodbye Praho, snad se brzy uvidíme

Jak jsem se netějšil na vejlet do Prague, tak jsem se netějšil na cestu do real-home. Začalo se mi tam líbit. Ve vlaku jsem konečně ukořistil místo mezi chlapami a tak jsme začali hrát hru ‘Vyhub všechno v kupéčku smradem svých noh’. Byl to můj nápad, na kterej jsem hrdej 8-). Bohužel jsem nepočítal s příchodem spolužačky nicoolky, která se zapojila do hry a přispěla svým smradíkem do chlívku jež jsme vytvořili. Abychom to slečně moc neznepříjemnili, tak jsem votevřel vokýnko, čímž jsem ji cestu znepříjemnil ještě více, ptz ji navíc byla zima. Zbytek cesty vuběhnul rychle. Prozkoumal jsem jídelní vůz a vyzkoušel divnej smaženej sejr s kobzolema a tatarkou.

Souhrn

Vejlet se zdařil. Nikdo nepočítal s tím quantem zážitků jež se udál a to co jest zde vypsáno je asi 1/3 toho co se stalo. Dobrej vobsáhlej článek má katka, takže rozhodně doporučuju taky přečíst. Další materiály, jež dokumentují vejlet z prahy najdete na mým youtube accountu a fotoalbu (vodkazy jsou ve vodkazech na rohu stránky).

Čajovna a já červenec 31, 2006

Po dlouhé době jsem se rozhodl zase zajít do čajovny. Do mojí oblíbené čajovny U Slunce, nachází se v Rožnově pod Radhoštěm. Jak jsem tady jen zabloudil? Zhruba před rokem, když byl semnou na chalupě ®, tak jsme si udělali procházku až do Rožnova. Zhruba osmikilometrová procházka, ale bylo hezky. Pak jsme se rozhodli zajít někam. Vyhrála to jedna ze tří čajoven z Rožnova. Opravdu hezký interiér, klid a dýmka pouze za 85,- (wooohoooo). Podobně levnou jsem měl už jenom v Brně, Ostraváci jsou drazí. Každá čajovna je svým způsobem výjimečná. Většinou se všechny odlišují vzhledem. Jsou čajovny, kde jste skoro jako ve sklepě, má to svojí výhodu v zimě, je tam teplo, ale v létě je tam teplo až příliš. Jiné jsou zase podobné kavárnám, takovou jsou navštívil právě v Brně. Nabízeli tam Marlenku a pivo, tohle moc v čajovnách nevyhledávám … no možná tu Marlenku. A pak jsem ještě poznal čajovnu, kterou nemůžu nějak přiřadit. To je ta ve které zrovna sedím. Nachází se v prvním patře takového pseudo-obchodního domu a uvnitř to vypadá přívětivě. Je tady na výběr z míst k sezení v ratanových židlích jako někde v kavárně anebo klasicky na zemi či bobcích J. Velmi oceňuji přítomnost zásuvek J. Chodím si sem proto dobíjet svoje elektronické „hračky“, když je pěkně a chce se mi. Opravdu mě potěšilo, že tady mají pro hravější zákazníky hračky. Různé malé autíčka, ale i společenské deskové hry. Pár přátel z Ostravy tuto čajovnu zná a rádi si udělají zajížďku, aby mohli toto nádherné místo navštívit. Proto doporučuji návštěvu této čajovny i vám.

Come back červenec 25, 2006

Tak jsem se vrátil z tábora. Celkem jsem tam prožil asi 12 dnů, ale uteklo to strašně rychle. Tolik přátel pohromadě jsem snad ještě nikdy neměl .

Dokonce jsem si za tu dobu konečně objasnil několik skutečností. Tak za prvé, jak to bylo s gumovými medvídky ve filmu Byl jsem mladistvým intelektaulem. Konečně zjistil jak to bylo se sklíčkem v písničce Sklíčko od kapely Minimální trvanlivost (7th November). A hlavně jsem objevil kouzlo přípravy Daveova Frappe.

Letošní tábor se odehrával v prostředí Dolní Lomné. Krásna, ale hornatá krajina. Pár fotek se časem objeví na flickru. Škoda jen, že v blízkém okolí areálu našeho ubytování se nenacházel alespoň jediný rovný plácek. Proto díky kopcům se zrušili dva členové táborové expedice. Později díky počasí se zrušili další dva a celý tábor řádila angínová epidemie. Jinak jsme byli všichni úplně zdraví … a nevyspalí . Nevyspalost patří ke každému táboru . V areálu ubytovny byl i silně chlorovaně posavovaný bazén. Byl v pohodě … já taky … až do doby, než se mi dostala jedna kapka z té vody do oka a ja už myslel, že z té bolesti oslepnu. Nakonec bolest ustala a řekl bych, že teď vidím ještě lépe než předtím. Dozvěděl jsem se, že na jednom pokoji na ubytovně straší. Za celou dobu co tam spali dva malí kluci si ničeho nevšimli, ani já. Slyšel jsem pár historek o světlech a duších u postele, ale podvědomí je v tomto případě pěkné svinstvo.

Zkrátka a dobře mi tam bylo dobře se všemi. Jakože na tohle nejsem i já jsem ve svém srdci zamačkl slzičku zármutku z odjezdu.

Den Deee červenec 11, 2006

Po roce se zase blíži dětský letní tábor a pro mně a pár dalších začíná několik docela “perných dnů”, kdy se budeme “štvát” s dětmi v oddíle . Tahle práce nepřináší jenom starosti, ale hlavně hodně radostí. Tábory jsou hlavně o zábavě. Těším se až si zase zahraju, snad, hru Hutututu, ve které jsem byl jednu dobu přeborníkem tábora. Tomu už jsou sice asi tři nebo čtyři roky, ale věřím, že je i teď všechny dokážu podrtit. Být v pozici praktikanta je často velice výhodně. Může jít spát kdy se mu zachce (ale jenom přes noc) a taky se nemusí účastnit všech her (hlavně těch fyzicky náročných … takže svým způsobem žádných). Takže ode dneška (až odpoledne) mě čeká 13 dnů trápení i radosti s dětmi všech věkových kategorií. Celý rok jsem vedl dětský kroužek, takže se uvidí co všechno jsem se naučil . Další příspěvky proto očekavejte až tak za 13 dní.

Víkend v “cizině” červenec 9, 2006

Zatímco píšu tento příspěvek, opouštím město Lipník nad Bečvou. Proč Lipník? Protože jedu linkou z Brna, která projíždí přes Lipník. Ještě mě čeká pár měst, z nichž si matně pamatuji pouze Hranice a Frýdek-Místek. 

Poslední dva dny jsem strávil v Brně u mého strýce. Chtěl jsem si takto zpestřit prázdniny a poznat taky jiný kraj (respektive Jihomoravský). Musím uznat, že Brno je o moc zajímavější než Ostrava a taky se v něm nalézá více možností jak strávit volný čas. Ne, že by v Ostravě nebylo si kam jít pobavit, ale zkrátka v Brně jsem nalezl více atraktivnějších míst. Viděl jsem zajímavé krajiny (nějaký rybník, kterému se myslím říká Velká Brněnská přehrada) a ještě africkou odrůdu slepic tzv. Perličky. Mají velké tělo malou hlavu a děsně protivný hlas (myslím tím ty skřeky co vydávají) Okusil jsem stravu, jež bych za normálních okolností bez mžiknutí oka zavrhnul. Byl to zvěřinový guláš. Pravý zvěřinový guláš. Do té doby jsem měl maximálně bramborový guláš, který byl podle některých opravdu vynikající a nejlepší co kdy jedli, ale kdo neokusil to co já, tak nepochopí. Paradoxní je, že jsem vegetarián a mám odpor takřka ke všem druhům masa, kromě kuřecího, rybího a snad možná i krůtího. V tom gulášku prý bylo maso z divočáka a srnky. Samozřejmě, že mi to řekli až když jsem to snědl. Moc jsem nenamítal, protože mi to opravdu chutnalo. Ovšem pak jsem musel vyžvýkat celý balíček silně mentolových žvýkaček, abych tu pachuť toho masa trochu přebil. Navštívil jsem dokonce i místní čajovnu a naučil strýce vychutnat kouzla vodní dýmky. Přiznal se mi, že nikdy dýmku a neměl a chtěl si ji pořídit jako dekoraci do bytu. V tu chvíli jsem pocítil píchání v levé části hrudníku a nevolnost. Nakonec se mi ho podařilo přesvědčit, že vodní dýmka umí i více než jen aby se na ní prášilo někde ve vitrínce. Příště až pojedu do Brna určitě dám dýmku a navštívím pár památek. To jediné jsem už nestihl a popravdě se mi ani moc nechtělo. Na konec musím pochválit místní slečny, protože se mi zdá, že jsou tam hezčí než v Ostravě a taky je jich tam více než v Ostravě J .

ZOO červenec 4, 2006

Konečně jsem se zase po šesti letech pořádně podíval do ZOO. Sice jsem tam byl již před třemi lety, ale to nestojí za řeč. Byl jsem tam na soutěži, takže na nějakou exkurzi nebyl čas.

Při cestě do ZOO jsem uviděl spostu zvláštních věcí a o některých by ani nebylo hezké se zmiňovat, ale stačí pouze zmínit, že mě velice vyvedl z míry trolejbus číslo 105, který si to podle informačního panelu co ma na čele (ten trolejbus) zamířil do Mexika. Jeli jsme kolem fotbalového hřiště a všichni obdivovali, že je takové celé modré . Pak už cesta dopadla docela v pořádku. Snad jen, že největší koncentrace hezkých holek na metr čtvereční se nachází v trolejbusích a drogeriích.

Za tu dobu co jsem tam byl naposled se celé ZOO tak nějak rozrostlo, řekl bych a nyní je tam docela veliký sortiment zvířat. Dost mi tam chyběli tučnáci a pandy, ale přinejhorším zase zajedu do Lešné . Celkem mě i překvapilo, že v ohrádce, kde měli jednu velikou želvu, jich tam měli několik malých. Zejména zajímavým zjištěním bylo, že lev, na kterého naše škola přispívala ještě nebyl ani zakoupen. Sice už je tomu dávno co dostavěli pavilon slonů, ale byla to moje premiéra a sloni byli asi nejúžasnější ze všech těch větších zvířat. Zajímavými zvířaty, které by si určitě nikdo neměl nechat ujít jsou taky určitě lamy a klokani. Nejvíce nechutná věc pro mně byla, když jednomu klokanovi vyskočil málem z břicha další klokan a pak měl vystrčenou jenom nožku.

Celý dnešní výlet se mi líbil, ale do ZOO zase dlouho nepůjdu . Možna bych si výlet více užil, kdybych sebou nevzal 1,5 litrů pramenité vody, které jsem se potřeboval nějakým způsobem zbavit a pak jsem navštěvoval záchody téměř v každém pavilonu.

Chaloupka červenec 3, 2006

Milí čtenáři,
celý víkend plus dnešní ráno jsem po dlouhé době strávil na chalupě. Naše chalupa se nachází v Beskydech, v malé vesničce Viganticích. Možná vám něco ten název připomíná. Je to rodná víska známého fotbalisty Milana Baroše (škoda, že to hoši na šampionátu tak rychle projeli), Radima Kučery a Reného Bolfa. Když budete mít štěstí, můžete tam některého z nich potkat. Já jsem zatím potkal Baroše a Bolfa.

Název obce vznikl od osobního jména Wiegand. První zmínka o obci je z roku 1411 v listině Lacka z Kravař, v níž se uvádí již jako samostatná obec. Obec leži v nadmořské výšce 482 m.n.m. Protéká jí potok Hážovka a západní hranici se sousedními Hážovicemi tvoří potok Studený. Další potok Meřístek, pramenící v Dílech, se vlévá do Hážovky u základní školy. V minulosti se v obci těžil vápenec v lokalitě zvané Vápenky, lom dávno zanikl. V roce 1676 bylo zde 49 domů – 1 fojtství, 16 gruntů a 32 chalup. Prvním fojtem a purkmistrem byl. v r. 1616 Jan Solanský. Posledním fojtem a také prvním starostou byl v letech 1843 – 1873 Jan Jurečka, č.p. 6. Zemřel 21.6.1890. Do roku 1848 vedli obce purkmistři, pak starostové. V roce 1790 v obci žilo 517 obyvatel. Dnes je v obci 270 domů a má 843 obyvatel. Obec sousedí od západu s Hážovicemi a od východu s Hutiskem Solancem.

Tento týden se mi nikam nechtělo tahat. V sobotu nebylo příliš příznivé počasí a ještě jsem sváděl bitvu s klíštětem, které si myslelo, že se mi jen tak přisaje na ruku. Nepovedlo se mu to. A v neděli když už bylo hezky, tak se mi nikam moc nechtělo a raději jsem si zařádil se svým míčem na poli.

Nakonec par fotek.

 

Jak jsem se skoro stal součástí průzkumu veřejného mínění červen 29, 2006

Určitě znáte ty, kteří postávají na náměstích nebo v uličkách s velkým provozem chodců a v pod paží drží štos papírů a chtejí abyste jim řekli kolik měsíčně utratíte za návštěvu v ZOO apod. Bohužel (nebo možná naštěstí) si většinou vybírají oběti ve věkovém rozmezí 18 až 60 let. Mladší ví ještě o problematice vstupného do ZOO (prý) prd a starší si chtějí většinou jen popovídat.

Tak jsem si včera vykračoval pomalejší chůzí od Masarykového náměstí k tramvaji kolem Mc’Donaldu, když jsem zpozoroval, že si mě prohlíží kluk a zrovna držel menší štosík papírů. Z dálky se na mě usmívál, což mi bylo krajně nepříjemné, protože jsem měl spíše zájem o jeho blonďatou kolegyni vedle. Když už jsem byl od něho na deset metrů vystřelil ke mně a ihned mi začal pokládat otázky kolik mi je, jakou kávu piju apod. Když zjistil, že ze 100% nevyhovuju jeho tabulkám, tak upravil odpovědi v dotazníku tak, aby to vyhovovalo potřebné kategorii a naučil mě odpovědi, které jsem později měl použít na komisi skládající se z jedné slečny, notebooku a hrnku kávy. Když jsme se domluvili, tak jsme se vydali do jejich kanceláře, kde už mě očekavala komise . Zavedli mě k jedné nepříliš sympatické budově. Docela jsem váhal vstoupit s tou divnou partou do toho objektu, na kterém omítka držela jenom z dobré vůle a smrad se odtuď linul jak ze sklepa. Blondýnce přišlo velmi zábavné, že s nima do zříceniny nechci, tak poslala takového velikého hromotluka napřed a sama mě ujišťovala, že společnost AISA je renomovana společnost. O tom nepochybuju, ale spíše jsem pochyboval o tébudově a ještě mi přišlo divné, proč tak renomovaná společnost sídlí v takové trosce. Prý že jsou to nejlevnější prostory v Ostravě (… ale na vlastní riziko). Když se jí podařilo mě přemluvit, vyšli jsme do schodů do třetího patra. Ještě po té cestě mi ukazovala na stěně napsané AISA (ručně napsané na A4). Ale jakmile jsem vstoupil do jejich “kanceláře”, vypadalo to tam trochu jako v čajovně, hned jsem poznal, že vytváření veřejného mínění bude přijemné. Zasedl jsem ke stolku a počkal jsem až někdo přijde. Přišla po pěti minutách čekání přišla taková divná slečna. Sepsala semnou ten samý dotazník co ten týpek na ulici a odešla. Když přišla, oznamila mi, že v kategorii do které jsem byl zařazen už je plná a tak jsem se zvedl, pozdravil, poslechnul omluvu a odešel ke svému cíli … na zastávku.

Archimédes a jiné teorie červen 24, 2006

Respektive pouze jediné a to Archimédova zákonu. Měl jsem tu možnost si vyjít s pár přáteli k řece Odře. Odra je taková zelená kalná břečka. Stali jsme tak na břehu Odry, na břehu zpevněném kameny, přímo pod bílým potrubím. Nejdříve jsem  sestřeloval to bílé potrubí, ale pak někoho napadlo hodit velký, velmi velký, šutr do vody blízko břehu, tím pádem feedback, který vytvořila voda byl tak velký, že už ani zapadající slunce nás nemohlo usušit. Tímto pokusem jsme si dokázali, že když do vody hodíme dvacetikilový šutr, tak nás přibližně stejná váha vody obšplíchne.

Za zmínku taky stojí návštěva hřbitova. Sice to nebyl můj nápad, ale jedna kamarádka si  usmyslela, že hřbitov u nás v zábřehu je velmi okouzlující. Procházka byla velmi zajímavá .

Now this part is for my english friends. I want to say you: Hello!! and don't worry, english section coming soon.