Po roce Vánoce jsou tady zase a jejich příchod, alespoň pro mne, ohlašuje 6.prosinec, nebo-li Mikuláš. Každé malé dítě ví, že je to noc plná sladkých čokoladových překvapení. Pro nezasvěcené dospělé, to může být také noc plná čokoládových překvapení. Ovšem pokud patříte mezi zbylých 98%, tak pro Vás Mikuláš není nijak zvlášť zvláštní den. I když patřím mezi 98% zasvěcených, tak se pokaždé těším, na talíř plný čokolády, ale je tady jedno ALE … To až setkání s Mikulášem, který si to tramvají mířil do jisté čajovny zavedl zapřemýšlet, co vlastně očekávám za nadílku. Je tady situace, kdy je malý člověk (dále dítě) celý rok hodné, plní své povinnosti a všechno je v pořádku a Mikuláš nadělí hromadu (a to doslova) čokolády. Takové děti neexistují, takže jim říkáme “ideální dítě”. Další typ dítěte se chová víceméně dobře, sem tam zazlobí a Mikuláš mu nadělí množství sladkostí a uhlí v poměru zlobivosti za poslední rok. A nakonec třetí typ dítěte, které zlobí neustále a neplní povinnosti, dostane samozřejmě uhlí. Opravdu je ale nadílka uhlí takovým trestem? V dnešní době drahých paliv a dochazejících zásob uhlí a ropy by měla byt spíše nadílka uhlí za odměnu. Předpokládám, že teď semnou většina asi nesouhlasí, ale to je v pořádku. Najde se alespoň jedna skupina lidí, která by byla potěšena, kdyby byla obdarována uhlím. Nyní mluvím jako jeden z této skupiny. Jsou to lidé, kteří by uhlí řádně využili při kouření vodní dýmky. A tak se ptám, byli jste i vy dostatečně zlobiví, abyste si zasloužili uhlí???
Jak jsem se stal čajovým poutníkem červen 25, 2008
Čajovým poutníkem se rozumí člověk, který obchází čajovny v celé naší republice. Podobným člověkem jsem nyní i já. Díky přijímaček na vysoké školy, jsem se ocitl ve dvou týdnech minimálně ve čtyřech městech. Moje malá čajová pouť začala návštěvou Dobré čajovny v Hradci Králové.
Čajovna je umístěna na malém, pohledném, náměstí, tudíž ji potencionální klienti nemusí složitě hledat. Mě osobně stačila malá mapka celého města, kterou jsem vyfasoval na informacích, na vlakovém nádraží a adresa čajovny. Prostředí čajovny je příjemně vyzdobeno různými čajovými pomůckami a fotkami plantáží, plantážníků, čajových mistrů a čajovými “billboardy”. Nabídka čajovny je vskutku široká a nejeden milec čajů si najde svůj oblíbený čaj, i mnoho dalších. S cenama je to v porovnání s Ostravskou čajovnou, kám rád chodím, horší. Ceny tam jsou tak okolo 20 korun větší, takže pro častějšího hosta docela penízky pomizí. Místní čajmeni jsou velmi dobře znalí všech čajů a dalších věcí s tímto spojených, takže i náročnější host si s nimi může popovídat o čajích a nemusí se bát, že by se náhodou dozvěděl nějaké hlouposti. Sice nejsem až takový čajový znalec, ale tak dozvěděl jsem se spoustu zajímavostí o Darjeelinzích. Neměl jsem tu možnost okusit mojí oblíbenou vodní dýmku, a tak nemůžu posoudit v tomto směru.
Další zastávka na čajové pouti byla v Praze v čajovně Bílý Jeřáb. Čajovna se nachází v Praze 5 vedle Arbesova náměstí. Prostředí čajovny není nijak zvlášť vyzdobeno. Pro hravé hosty jsou k dispozici různé společenské nebo logické hry. Je tam i taková skládačka, kterou jsme při poslední návštěvě čajovny v říjnu nemohli složit, teda kromě mně 
… Pro čtivé hosty ma čajovna připraveno kupku různých časopisů, takže i osamocený pijec čaje se zabaví pokud chce. Pokud by se host rozhodnul si zakouřit vodní dýmku, tak by měl v této čajovně smůlu.
Ještě jsem v Praze navštívil jednu čajovnu blízko Vaclavského náměstí, na jméno si už nevzpomenu. Sice jsem ji navštívil v říjnu 2007, ale za zmínku stojí. Čajovna je pod úrovní země, takže atmosféra je takova zvláštní, ale ne nepříjemná. K této čajovně mám bohužel veliké výtky, protože je to (asi) jediná čajovna v centru Prahy, kde se podávají také vodní dýmky. To jsme si tak objednali a to co nám přišlo sklidilo výsměch od nás všech, zvyklých na lepší. Maličká dýmka, na které plál jeden samozažehovací uhlík a kdo už někdy kouřil sámozážehovku, tak ví, že jediné pozitivum na nich je, že je máte rychle rozžhavené. Výhřevnost není zrovna nejlepší a o výdrži už ani nemluvě. Po 20 minutách jakoby kouření uhlík prostě umřel a další uhlík nám byl odepřen, že jedině s novou dýmkou. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Při nejhorším v čajovnach chtějí tak 4 koruny za další, ale tam prostě ne. Personál byl kapku nepříjemný, když zjistil, že jsme zvyklí na lepší 
Pro doplnění zmíním Dobrou čajovnu přímo na Vaclávském náměstí, ale tam jsme neměli šanci se dostat, protože byla beznadějně plná. Snad se mi časem podaří doplnit tento deficit.
Parádní čajovna pro mě vždy byla v Rožnově pod Radhoštěm U Slunce. Nabídka čajů je uspokojivá a nalezneme v nabídce i spoustu dalších specialitek. Ceny jsou příznivé, dokonce příznivější než u nás v Ostravě. Musím hlavně pochválit jejich nabídku chlazených nápojů, které jsou výborné a v letním parnu přijdou k chuti. Vodní dýmku jsem taky vyzkoušel a rovnou jejich specialitku s esenciálním olejíčkem. V te dýmce byl opravdu vonný olejíček! Chvilku jsem uvažoval, jestli to náhodou není trošku na závadu dávat do dýmky něco, co má provonět místnost. Chuť to byla vskutku zajímavá a něco takového jsem ještě neměl. Prostředí čajovny je příjemné a díky umístění v 1. podlaží jsou místnosti stále prosvíceny sluncem (proto asi název 
) a odstíněny od pohledů zvědavců či rámusu.
Prozatím poslední navštívenou čajovnou je Brněnská na Františkánské ulici. Na ni jsem měl opravdu hodně času, asi šest hodin. První co na mě zapůsobilo při vstupu byly veliké prostory a tím myslím opravdu hodně veliké. Hned jsem musel ze začátku vyzkoušet dýmku. Velice mě potěšila rychlost, se kterou mi ji připravili a donesli i s objednaným studeným zeleným vietnamským čajem. Za zmínku stojí, že jsem se tady znovu asi po roce setkal s grilovacími briketami. Všude jinde jsem dostal kokosáky nebo, mnou proklínané, samozážehovky. S cenama jsou na tom poněkud lépe než v Hradci, ale stále ještě hůře než v Ostravě. Pomaličku už jsem se chtěl zvedat a jít pokračovat po své poutí, ale najednou se ve dveřích objevil můj kamarád, čajmen z Ostravy, který je na řádné čajové pouti po Dobrých čajovnách v České Republice a Dobrých čajovnách v okolních cizích zemích. Společně s mou kamarádkou jsme vydželi v čajovně velice dlouho. Strávili jsme společně několik příjemných hodin. Vyzdobení čajovny je vkusné a rozmanité. Dost vtipné mi přišly květiny ve vázách z vodní dýmky. Celkový dojem z čajovny je nakonec dobrý.
To byl takový fragment z mých postřehů z několika čajoven. Postupem času se budu snažit přidat další postřehy a časem chystám i veliký článek o čajovnách z Ostravy.
Battlestar Galactica 1978 říjen 11, 2006
V 80. letech minulého století bylo sci-fi seriálů jako šafránů. Dnes je již sci-fi všeho druhu plno. Takže proč se bavit o něčem co je 28 let staré? Proto, že to je staré! Je úžasné sledovat ty prastaré vizuální efekty. Sehnat takto starý seriál je náramně obtížne, takže pokud by měl někdo z čtenářů zájem, tak se může ozvat a domluvíme se.
Battlestar Galactica prošla zajímavým vývojem. Úplně první byla natočena série v roce 1978, tudíž úplně ta nejstarší. Po jejich, velice úspěšných, šlépějích se chtěla vydat i Battlestar Galactica 1980. Ta se nesetkala s úspěchem a po prvních 10 dílech bylo další natáčení pozastaveno. Příběh se odehrával několik desítek let po Galactice ze 1978. Poslední Battlestar Galacticou je verze z roku 2003. Nové epizody se stále natáčejí a nyní se začala vysílat již 3. sezóna.
Vlaky srpen 8, 2006
Je už tomu dávno, co začaly jezdit velké parní lokomotivy. Časem se parní mašinky vyupgradeovaly na elektrický vláček. Proč v dnešní době automobilu a autobusů používat vlaky? Upřímně … nevím. Možná jen proto, že bylo neekonomické vytrhat koleje. Jedno je jisté, už tady jednou jsou a proto je budeme využívat. Já sám nemám moc rád cestování vlakem. Těžko rozpoznávám, do kterého vlaku mám nastoupit, abych trefil do určeného místa. Jeden důvod proč mám vlaky rád je, že si v jejich blízkostí můžu přát přání a mám vyzkoušené, že se ta přání splní. Až potkáte vlak, přejte si něco!
