Vejlet do Prahííí Říjen 25, 2007

Nazdáár lidííí! Zase po dlouhí době jsem se rozhod, že bych mohl něco chytrejho znetvořit, tak proč se třeba nepodělit o pár zážitků ze školního vejletu do Prahííí.
Celý vejlet jsem rozdělil do několika fází podle nápaditosti nebo náhod, které se nám po cestě velmi často stávaly.

Fáze I: Je třeba načerpat trochu sil

A tak jsme si dali s PV a TR (plavec) sraz v tramvaji ve tři hodiny ráno. Naše první kroky vedly do NonStop Tesco Třebová, kde jsme se pořádně nasnídali a snažili ukrátit trochu volného času, kterej nám zbejval před odjezdem na vlakový stanovistě.

Fáze II: Ouvej, to snad ne

Cesta vlakem byla tak trochu nepohodlná. Sedačky jsou tvrdý a prostoru je málo. Alespoň ten záchod tam maj.

Fáze III: Good morning Prague

A jsme v tý Praze. Posledních pár minut ve vlaku jsme si zpříjemnili máváním baníkovský šály na velkoměstké hillbillies. Na vlakovým nádraží si celá naše skupina musela koupit hodně-denní jízdenky do metra, lokalky a autobusu (nemají trolejbusy cha cha ). Mezitím si náš TS vybral velmi přehledný místo pro první baníkovskou nálepku. Celý úspěch oslavil mocným pokřikem na kolemjdoucí a potleskem. Následovala cesta na ubytovnu někde za Kačerovem. Ubytování proběhlo hladce a nastal boj s pamatkama.

Fáze IV: Tour de sightseeing

Ehm, fáze jak koleno. Židovský město bylo hustýýý.

Fáze V: První rozchod

Naobědvali jsme se v nepříliš levné restauraci, kde se ukázalo jak moc naobtíž zákazníci bývají pro obsluhu (škoda, že si nevzpomenu na název te pizzerie, hned bych ji pomluvil). To bychom to nebyli správní ostraváci abychom se nepodívali do nějaký pražský čajovny. Vlezli jsme do jedný nejmenovaný blízko Staromáku a vystřelili jako střely pryč, ptz jednání se zákazníkem a kvalita farců byla na úrovni prvního pražskýho kina (jednoduchí a krátkí). A tak co s načatým večerem? Naším útočištěm se stala hospůdka blízko našeho temporary-home, kde stáčeli gambáče za 18 kaček (i když desítku) a přítomnej, velmi oblíbenej, stolní fotbálek. Během cesty za zábavou TS našel další umístění pro baníkovskou nálepku na xichtě Matušoviče (v metru). Hospůdku jsme pokřtili prvním pivem na “pajzl”, příjemná obsluha, i když míň příjemný zakouřený prostředí. Někteří silnější jedinci si dali druhý pivo a během následujících několika hodin jsme se dozvěděli kdo je master of table-football. Na internát jsme dorazili značně veselí, ale tuto zásluhu nemělo zádný ze dvou pivo nýbrž několik propařených hodin na fotbálku, kde doslova nervy tekly proudem. … Byli jsme podezřelí, neprávem, z opilectví. Na naší obranu musím říct, že hospodská pajzlu konečně může objednat novou kolu. Ty old schoolový verze skleniček co tam byly najdete už jenom v muzeu of communism. První noc se mi nezdálo vůbec nic.

Fáze VI: Mandy incoming!

Byl to de, kdy nás svou přítomností obšťastníl Mandy. Konečně jsme byli kompletní group of people a rovnýma nohama skočili do dobrodružství.

Fáze VII: Národní theatre

Říkám Wow. První návštěva ND. Trošku se mi ta budova nelíbila. Byli jsme předurčeni shlédnout tří hodinové představení Cyrana z Bergeracu. První dějství bylo odpočinkové, takže si nikdo nepamatuje o co v něm šlo. Herci zřejmě vytušili , že nudí, tak občas hodili nějakou petardu nebo vystřelili ze středověkejch bambitek. Mandy si všimnul, že si ho všímá blonďatá slečna. Já si všimnul, že bez brejlí bych ze čtvrtého patra viděl na jevišti houby. O přestávce jsme zlezli z (povrchu dolů) vokouknout základy ND. Šáhli jsme si na Oskara (základní šutr z odněkud kolem nás) a Mandy si pořádně prohlídnul blonďatou slečnu. Zpátky na místech se mi podařilo Mandyho s pomocí TS vyhecovat aby si za tajemnou slečnou zašel vybojovat telefonní numero. Na konci představení si telefonní numero vybojoval.

Fáze VIII: Nuda v Praze

Nuda v Praze začíná po divadle a abychom nebyli podezřelí vynechali jsme návštevu pajzlu. Skončili jsme na Smíchově, na Arbesově náměstí. Nacházejí se tam asi čtyři čínský restaurace a musím vám vřele doporučit restauraci Červené Jablko (kde jsme před divadlem vobědvali). Konečně jsme našli suprovou čajku Bílý Jeřáb. Konečně se vukázalo kdo je v týhle republice pánem a vyhodili jsme dva anglány z místa pro čtyři, aby se nás tam šest mohlo nacpat. Čajovná má velikej sortiment čajů a hlavolamů. Po tý čajce jsme zamířili domů. Po cestě, která byla vesela jako předchozí noc, jsme si dali sázku se vyfotit s co nejvíce pěknejma slečnama co potkáme (viz fotoalbum).

Fáze IX: Neděle-a se nic

Bylo třeba do toho prásknout a v den největšího volna jsme se začali fotit se slečnama, bezdomovcama a v neposlední řadě afro-američanama. Plavec nám ukázal jak se správně žebrá a udělal rozhodčího ve srážce dvou homeless individuí. Dokonce se mi podařilo udělat z vobyčejný housky filmovou star a sportovce najednou, když jsme ji společně s PV pouštěli po eskalátorech v metru na Karlovým náměstí.

Fáze X: Seznamovací jeřáb

Čajovna Bílý jeřáb se stala častým místem našeho výskytu. Při platbě jsem si povšimnul free vzorku origami skládačky, jeřába. Ihned jsem jeden tajně zcizil, že vymyslím nějakou čertovinu. Mělo to bejt něco voriginálního. A po seznamovacím rituálu mandyho mě napadlo si udělat ’seznamovacího jeřába’. V podstatě nejde o nic zvláštního. Na spodní stranu jeřába jsem docela nešikovně napsal svý jméno a telefonní numero a rozhodl se ho darovat nejkrásnější (dle mýho vkusu) holce v Praze.

Fáze XI: Apple Store

V Praze je Apple Store!!! Ihned jsem zburcoval irish citizen PP aby mi nějak upřesnil kde se to vono nachází. A vono ejhle na Andělu, což je kousek od chinese restaurace a čajky Bílej jeřáb. Jelikož jsem si vzpomněl v neděli musel jsem počkat do pondělí. A v pondělí nastal okamžik O. Společně s PV (protože mandyho a TS jsme ztratili na lince C) jsme vyrazili do Apple Storu. V tom se udála dlouho očekavaná chvíle a já našel majitelku pro trochu pomačkanýho jeřábka. PV mě ujišťoval, že není hezká, ale mý srdce tálo nad pohledem na tuto brunetku, těžko říct jak vysokou, ptz seděla, čtoucí knížku na straně tři. Trpělivě jsem vyčkal na příjezd vlaku do naší cílový stanice. Oslovil chvějíce tuto krásnou neznámou a nejpevnějším hlasem, jehož jsem byl schopen, daroval jeřába. Vykulila na mě svý krásný hnědý voči a divila se proč zrovna vona. Vysvětlil jsem, že mi to příjde jako nejlepší nápad dát ho přímo ji. Tuším, že se trochu pousmála a to bylo naposled, co jsem viděl tu mírně pihovanou tvář, doufajíc, že si všimne numera a vozve se. … Zatím se nevozvala … Anyway, dorazili jsme do Apple Storu a já začal slintat nad macbooky, mac mini, ipody a všým možným. Bylo to nejkrásnějších vosum minut v Apple světě. Pak už následovala poslední návštěva chinese restaurantu a bílejho jeřába, kde jsem se místnímu čajmenovi pochlubil mým skutkem a na památku mýho skutku jsem si přivlastnil dalšího, úplně stejnýho, jeřábka.

Fáze XII: Goodbye Praho, snad se brzy uvidíme

Jak jsem se netějšil na vejlet do Prague, tak jsem se netějšil na cestu do real-home. Začalo se mi tam líbit. Ve vlaku jsem konečně ukořistil místo mezi chlapami a tak jsme začali hrát hru ‘Vyhub všechno v kupéčku smradem svých noh’. Byl to můj nápad, na kterej jsem hrdej 8-). Bohužel jsem nepočítal s příchodem spolužačky nicoolky, která se zapojila do hry a přispěla svým smradíkem do chlívku jež jsme vytvořili. Abychom to slečně moc neznepříjemnili, tak jsem votevřel vokýnko, čímž jsem ji cestu znepříjemnil ještě více, ptz ji navíc byla zima. Zbytek cesty vuběhnul rychle. Prozkoumal jsem jídelní vůz a vyzkoušel divnej smaženej sejr s kobzolema a tatarkou.

Souhrn

Vejlet se zdařil. Nikdo nepočítal s tím quantem zážitků jež se udál a to co jest zde vypsáno je asi 1/3 toho co se stalo. Dobrej vobsáhlej článek má katka, takže rozhodně doporučuju taky přečíst. Další materiály, jež dokumentují vejlet z prahy najdete na mým youtube accountu a fotoalbu (vodkazy jsou ve vodkazech na rohu stránky).